Detail dotazu

13.9.2010

Vážený pane doktore, jsem maminka dvacetileté dcery, která je drogově závislá. Bere pervitin zhruba od 15 let. Máme za sebou spostu různých akcí, kdy chtěla přestat, tvrdila to, snažila jsem se ji pomoc. Nejde mi to. Samozřejmě od jejich 15 let se u mne střídají vztek , lítost, kdo za to může, proč právě moje dcera, vždyť jsem s ní od malička sportovala, hýčkala, nebo je to nezájem otce, nebo to, že jsem změnila partnera. Někdy si říkám, že už jsem se snažila dost ji pomoc a doufám, že to přijde od ní. Ale většinou, kdy už jsem ji chtěla věřít, přišly zase další problémy. V současné době jsem ráda, že se mi neztrácí a jakž takž funguje u mě ve firmě. Ale ani to není jak by mělo být. Vždy vše neustále probírám, přemýšlím v čem je problém, ale asi jsou ty drogy natolik lákavé, že předčí vše. Byla bych ráda za odpověď, která mě snad trochu přiblíží tomuto problému a možná přinese i nějaký pozitivní jev. Dnes už vím, že přestat být drogově závislá, je běh na velmi dlouhou trať a někdy si říkám, jestli se vůbec doběhne do cíle. Děkuji Marcela Trnková