Touha po nitrožilní aplikaci

U některých narkomanů existuje návyk nejen na drogu, ale i na injekční aplikaci samotnou. Účinky látky jsou s určitým rituálem, který užití provází, pro uživatele drog nerozlučitelně spojeny.

Je to podobné, jako když se kuřák těší, jak si zapálí – ne tedy na nikotin, ale na samotný akt, kdy si vytáhne cigaretu z krabičky, uchopí ji mezi prsty, jemně ji promne, přivoní k tabáku, vloží cigaretu do úst a zapálí si. Podobně si ani nitrožilní uživatel drog nedokáže představit situaci bez přípravy drogy, nasátí a aplikace do žíly injekční stříkačkou.

Lákavé je nejen užití látky, ale i prostředí, které uživatele obklopuje, a všechny aktivity, které s užíváním souvisejí.

Touha po injekční aplikaci a možnost zneužití byly po dlouhou dobu jedním z úskalí, která substituční léčba měla. Injekčně podávané látky („legální opiáty“) užívané v substituční léčbě se dostávaly na černý trh a byly předmětem obchodu, podobně jako nelegálně vyrobené návykové látky. Po jejich podání také hrozí riziko předávkování, neboť účinky nastupují při nitrožilní aplikaci velmi rychle.

Novinkou je přípravek, který se podává ve formě tablet rozpustných pod jazykem. Obsahuje dvě složky. Opiátová složka (částečný opioidní agonista) se váže na opiátové receptory v mozku, ale postrádá plnou účinnost opiátu. Druhou složku tvoří naloxon (opioidní antagonista). Ten se na opiové receptory váže také, ale nemá žádný účinek. Blokuje však receptory a zabraňuje navázání opiových drog.

Pokud se přípravek podá tak, jak má – pod jazyk, účinek naloxonu se neprojeví. Při nitrožilním podání se ale vstřebá rychleji než opiátová složka a opiové receptory zablokuje. To způsobí těžké abstinenční příznaky. Zabraňuje tak zneužití a injekční aplikaci.