Detail dotazu

7.2.2010

Dobrý den, je mi 57 let. Od 30ti let docházím na psychiatrii. Zůstala jsem sama, jako svobodná matka, s malým chlapečkem. Matka mi sice pomáhala s hlídáním, protože jsem musela po sedmiměsiční mateřské dovolené nastoupit do zaměstnání z finančních důvodů. Otce dítěte jsem měla velmi ráda, proto jsem velmi špatně snášela rozchod s ním. Matka mi zasahovala do mého života až tak, že jsem chodila pouze do zaměstnání, jinak nikam. Matka mě prostě nepustila. Žila se mnou a synem v mé garsonce, protože byla mimopražská. Začala jsem chodit na psychiatrii, protože jsem trpěla nespavostí, téměř každou noc jsem zvracela a měla průjem. Ráno jsem sotva stála na nohou ale vždy jsem odešla do práce. Brala jsem diazepam 3x 10 mg, k tomu ještě další léky na úzkost - nepamatuji se jaké. Po nějaké době jsem se srovnala tak, že jsem mohla léky postupně vysazovat. Na diazepamu jsem zůstala na 2 mg, protože jsem měla závislost, asi po dvou letech. Pět let nato mi zemřel otec a opět mi začalo být špatně, potila jsem se, trpěla nespavostí, nechutenstvím. Zvýšila jsem diazepam, avšak mi nepomáhal. Na psychiatrii mi lékařka předepsala antidepresiva, která měla okamžitý účinek, avšak diazepam jsem neodbourala ani za nic. Na 2 mg jsem do dnes, snažím se brát čtvrtku 5 mg tablety, ale odbourat úplně se mi nedaří. Vzhledem k tomu, že pracuji jako účetní v účetní firmě a jsem velmi pracovně vytížená, netroufnu si to vysadit, protože v případě větších potíží si nemohu vzít neschopenku z důvodu nezastupitelnosti. Byla bych ráda, kdyby jste mi odpověděl, jak dlouho asi by abstinenční příznaky trvaly a zda bych je zvládla bez hospitalazace. Asi za rok bych mohla odejít do předčasného důchodu a chtěla bych se s tím poprat. Předem děkuji za Vaši odpověď a jsem s pozdravem, Eva.