22.11.2012
Dobrý den, v 16 letech jsem poprvé zkusila pervitin a hned má první dávka byla nitrožilně. Spolu s mým přítelem jsme ho zpočátku brali 1, max. 2x do měsíce většinou jen na techno-párty, pak to bylo i pár_krát jindy.Tento průběh užívání trval asi 1 rok. Po té jsem měla přibližně 2-3 roky "pauzu", pak ale jsem se k pervitinu opět dostala a začala znovu užívat a stále při jehle, šňupla jsem si jen zřídka. Toto období znovu mého užívání bylo mnohem kratší(cca 5 měsíců), za to, ale zatraceně tragičtější. Je pravda, že už jsem jela v jiných dávkách a velmi častěji. Během 2 měsíců jsem zhubla 12 kilo, po nocích jsme s kamarádem hráli automaty, nechávala jsem se na nemocenské, z čehož vyplývá nezaplacení nájmu, atd. A to vše jen proto, že jsem byla psychicky na dně kvůli rozchodu s přítelem a nechtěnému potratu kvůli němu. Sáhla jsem po něčem, co jsem moc dobře znala a věděla, po čem mi bude líp, i když to mělo být jen na pár hodin. Jediným řešením, jak z toho ven bylo se odstěhovat, dát se do kupy, začít pracovat, poplatit dluhy.A to se taky stalo.Po dobu jednoho roku jsem si dala pervitin asi 5x, ale zajímavý bylo, že ode dne, co jsem se odstěhovala jsem na drogu nepomyslila, nevyhledávala, dala jsem si jí úplně nezávisle na něčem, zrovna se objevila...přišla otázka.."dáš si", odpověď ..."jasný, proč ne"?! Ale teď přišel začátek období, které trvá dodnes, je mi za 3 měsíce 27 let a pervitin užívám 4 roky(s rozdílem, že už ne jehlou, ale šňupáním), užívám ho každý den několikrát. Pervitin se stal mou jednou z mých potřeb k fungování v běžném životě. Člověk, který mě zná nebo nezná by nepoznal, že ho užívám. Celou dobu pracuji, nemám nikde žádné problémy, nekradu, neprodávám ho kvůli penězům, ani nic podobného, mám ho čistě pro vlastní potřebu. Ale jsem ve fázi troufám si říct těžké závislosti a touhou po dítěti. Jsem si vědoma, že teď v průběhu užívání nikoho na svět nemůžu přivést, ale na co bych se chtěla zeptat je, když bych přestala, což nebude vůbec snadné, jelikož jsem člověk se strašně malým sebevědomím a nevěřím si skoro v ničem, což je tohoto asi základ a druhá věc je ta, že jsem už mnohokrát chtěla jít za mým praktickým doktorem a říct mu o mým problému, aby mi pomohl, ale nedokážu to, za ním ne! Ani mému psychologovi to nedokážu říct a to k němu chodím už pomalu 3 roky, nedokážu říct po 3 letech.." pane doktore, mrzí mě to, že jsem vám za celou dobu neřekla to že jsem závislá na perníku, léčíte mě fakt dobře, ale k ničemu, protože o mně nevíte vše". Prostě nemůžu.Tak, že, když bych přestala,jak dlouhá by měla být bezpečná doba pro pokusu se mít dítě a přivést ho na svět? Omlouvám se za tak, ač možná zbytečně obsáhlý dotaz a děkuji
Odpovídá MUDr. Marián Koranda
29.12.2012
Dobrý den, Lenko, Vy poměrně jasně víte, co by bylo správné, ale díky svému vyhýbavému chování se raději, bohužel, vydáte vždy tou snazší cestou... Pervitn je pro Vás "buldozerem", který tu cestu připravuje. Rozhodně byste svému psychologovi měla prozradit, že jednou z nejzávažnějších věcí, která Vám komplikuje život, je závislost! Dobrý psycholog se nemůže po tomto sdělení, byť s tříletým zpožděním, urazit. Nicméně - po třech letech kontaktu by vůbec nebylo nevhodné vyhledat jiného terapeuta...
Nyní k otázce početí dítěte - technicky vzato by Vám mohla stačit abstinence a zvládnutí očekávaných odvykacích komplikací (tenze, dysforie, nespavost atd.) v délce cca. 1 měsíc. Ovšem např. flashbacky (běžně) se objevují i 3-5 let po poslední dávce. Osobně bych doporučoval minimálně roční, terapeuticky podpořenou abstinenci.
